End of probation

Konečně je ze mně svobodný zaměstnanec. Před týdnem mi skončila probační doba. Znamená to pro mě spoustu ještě lepších věcí. Sázení na lety, jak už jste se mohli dozvědět v minulých článcích a taky vyměňování letů. Už nebudu pod drobnohledem. Nikdo se o vás nestará, jestli máte odrosty jeden centimetr nebo dva. Jestli máte správný odstín červený na nehtech atd..

S koncem probace se pojí i ceremoniál. Každý dostane svojí minutu slávy, pogratulujou vám, hodí nějaký příběhy o tom jak jsme prospěšný pro firmu a že doufají že dlouho vydržíme.
Nepředpokládám, že budu běhat po letadle jako seschlá stařenka, ale teď mě to baví a naplňuje. Hodlám zůstat dlouho.
Samozřejmě, že tato práce má i spoustu proti. Já snad ale pořád nalézám většinu pozitiv. Když to shrnu, tak jsem v podstatě placená za to, že cestuju po světě a trávim volno v Dubaji. Pak jsou tady časový posuny.. Ty já zvládám dobře. Mám na to zaručený trik, ale zase né každému to vyhovuje. S touhle prací se člověk opravdu musí znát a hlavně musí dobře znát svoje tělo. Já třeba poznala, že moje maximum jsou osmihodinový lety. Když už to pak bývá přes osm hodin, tělo se s tím vypořádává hůř.
Pak jsou tu noční lety. To je pro mě většinou ta nejmíň krásná věc, protože vůbec nejsem sova. Teď už se ale můj roster dá nakombinovat tak, že nočním letům se můžu v podstatě krásně vyhýbat. Můžu si lety různě měnit a pokud mi tam hodí dva noční lety za měsíc, tak to není nic co bych nezvládla.
Těch půl roku, co jsem tady mi dalo neskutečně zkušeností, který bych v životě nikdy nezískala.
V životě jsem nebyla tolik citlivá k jiným kulturám. Teď bych fackovala lidi, co žijou ve svém malém vesnickém kruhu a věří všemu co se napíše na seznamu.
↓↓↓↓↓↓
Tahle práce mě naučila takový trpělivosti, kterou jsem ani nevěděla že v sobě mám. Mojí komunikaci, teď vlastně rozumí úplně všechny národy, protože věřte že se musíte naučit jednu univerzální řeč, kterou budou všichni rozumět. Zdá se, že celej svět mluví anglicky. Je to, ale jen 1,5 miliardy lidí ze 7 miliard a to se v tomhle poměru ve vzduchu, v letadle celkem vytratí.
Je to jedno z nejzajímavějších povolání na světě a já bych přála každýmu, aby si to alespoň jednou v životě vyzkoušel, protože pak by se možná lidi nechovali, tak jak se občas chovaj a pokud nějakýho, toho idiota potkám tak se vždycky uklidnim myšlenkou, že na konci dne jsem to já, kdo si odpočine v pětihvězdičkovym hotelu nebo na pláži s drinkem v ruce.

XOXO