Roster 0.2

Woohoo a je to tady. Leden se blíží a s nim i novej roaster. Víceméně mi vyšel podle představ. Už tady mluvim o lednu a ani sem nezmínila Vánoce.. Nějak to letos vůbec neprožívám, ale věřim že budoucí rok bude jako žádnej jinej. Procestuju to, co někdo ani za celej život. Poznám milióny lidí a doufejme, že budu šťastná jako jsem teď.
Všem přeju, aby si splnili svůj sen, protože pak život teprve začíná.
Frankfurt 
Birmingham 2x
Džidda  (turnaround)
Doha (turnaround)
Dillí (turnaround)
Řím 
Maledivy (turnaround)
Colombo 
Chennai (turnaround)

Mám sice hodně otoček, ale mně to nevadí. Osobně bych teda brečela, že na Maledivách nemáme layover, ale myslim že Srí Lanka mi to bohatě vynahradí. Do Anglie v lednu letim hned dvakrát. Na začátku ledna a na konci ledna. Moje dobrá kamarádka tam studuje, tak mi to vůbec nevadí. Pro Itálii sem se vyloženě modlila a co víc si přát než Řím. Už si začnu připravovat místo na zásoby těstovin a vína.

Mějte krásný Vánoce !!
XOXO

Sydney - New Zeland

Tohle byl dlouhej a náročnej trip, ale rozhodně to stálo za to. Takovejch zkušeností a zážitků,co člověk může nasbírat za 5 dní.. Tak to pojďme shrnout.

Den 01
Raní odlet z Dubaje. Perfektní čas. Let přes den. Co víc si přát. Let proběhl v pořádku. Mám jednu celkem dobrou historku. Když sem šla uličkou zastavil mě korejskej pár. Neuměli ani slovo anglicky. Manželka říká, "please tika tika". V duchu sem si říkala co to sakra je. Myslela jsem, že je to jídlo, že maj třeba hlad. Protože jediný, co mi to připomínalo bylo indický jídlo Tikka masala. Jeho pak napadlo použít řeč těla a ukázal mi něco jako čištění zubů. Takže kartáček na zuby po mě chtěli. Asi po 5 minutách sme se teda pochopili. Přinesla sem dva kartáčky na zuby s miniaturou zubní pasty a všichni zase byli šťastný.
Den 02
Vzhledem k časovýmu posunu sme do Sydney doletěli v osm ráno. To už není příjemnej čas, protože zrovna chcete jít spát. V Dubaji je večer. Ve 12:30 sme si s pár lidma dali sraz, že zajdeme na fish market. Než sem se osprchovala, něco málo vybalila a zalehla bylo něco kolem desátý. Dvě hodiny spánku po třinácti hodinách na nohách proč ne. Byla jsem na 90% rozhodnutá, že nikam nejdu. Chuť na čerstvý krevety mě ale přemohla.
Sešlo se nás sedm, což je docela rekord. Každej vždycky řekne, že přijde a pak se sejdou na recepci dva lidi. Ještěže jsem šla. Jedla jsem ty nejlepší krevety a kalamáry na světe. Pak sem ještě ochutnala ústřice zapečený se smetanovým sýrem. No prostě nebe pro ty co milujou mořský plody. K tomu sme přihodily dvě sklenky vína a já byla zralá na odpis. Můžu vám říct, že když máte jetlag tak vás alkohol sejme jak jednou pivo na sluníčku. Byla jsem unavená jako nikdy v životě. Chtěla sem jít zpátky na hotel. Rada starších a zkušenějších mi ale poradila ať to přemůžu a jdu spát až večer, protože jinak si rozhodim celej spánkovej rytmus. Vyrazili jsme teda do přístavu. Opera house byl samozřejmě nutností.

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

Supy flights

Omlouvám se za značnou dobu odmlky, ale člověk je pak celkem zaneprázdněnej když začne lítat. Asi si říkáte co je sakra supy flights? Označujou se tak první dva lety začínajících cabin crew. Máme roli pozorovatele a na přistání a odlet sedíme v kokpitu. To je mimochodem úžasná zkušenost. Samozřejme, že sem jen nekoukala jak někdo pracuje a ráda sem přiložila ruku k dílu. Jeden let musíme bejt v boeingu 777 a druhej v airbusu A380. Z toho jeden layover a jeden turnaround. Pro ty, co se ještě cejtí bejt v prvních pár větách  ztracený:
Layover - lety většinou delší než 5 hodin a v daný destinaci zůstáváme minimálně den
Turnaround - Lety kratší než 5 hodin a vracíme se hned zpátky do Dubaje
Takže když už sme si takhle ze začátku vyjasnili tu terminologii můžeme se vyhrnout na tu zábavnou část.
Oba dva lety sem si skvěle užila. Měla jsem fakt štěstí. Na lidi i na crew. Strašně hezky se o mě starali. Vůbec sem to nečekala, že na
mě všichni budou tak hodný. Někdo z mojich batchmates neměli takový štěstí. Měly hrozný lety s lidma supervizoři na ně byli zlý. Jedný mojí kamárdce, řekl supervisor, že supy lety jsou na prd, že sme jenom osiny v zadku.
I s takovýma lidma se člověk musí naučit pracovat. Supervisor na mém prvnim letu byl skvělej. Naučil mě spoustu triků a tipů, jak si zrychlit a ulehčit práci. Schoval mi  i nejlepší jídlo(My jako cabin crew máme celej vozejček jídla pro sebe. Je tam výběr mas, vegeteriánský jídla, saláty, sandwiche a všechno možný..) a celou dobu se o mě starali jestli dost piju a jestli nemám hlad a jestli nemám na něco chuť. Cesta zpátky z Nairobi už byla trochu horší, protože to byl plnej let a lidi byli celkem náročný. Všechno sme to ale zvládli a já byla ráda, že jsem mohla pomoct.
Po prvnim letu jsem měla fakt dobrý pocity. Věděla jsem, že sem si tuhle práci vybrala správně.
↓↓↓↓↓↓↓↓↓