Monday, November 7, 2016

Trauma z kabinky

Tenhle tejden začal zatim super. GMT(General Medical Training) je fakt sranda a hrozně mě to baví. Těšim se až vás o tom poinformuju v dalšim článku. Tady se chci věnovat nečemu úplně jinýmu.
Wooho konečně mám u sebe doma uniformu. Zatim na ní sedá pouštní prach ve skříni, ale příští tejden už jí budu denně oblíkat. Ve středu máme uniform day a potom následujou dva tejdny service traningu na kterej už musíme mít uniformy.
Moje první setkání s ní byl opravdu traumatický zážitek, jak můžete zjistit z nadpisu článku. Byli jsme rozdělený na tři skupiny. Jedna šla zkoušet a vybírat boty. Druhá velikost čapky a třetí do kabinky zkoušet sako, blůzu a sukni. Jen tak mezi řádky.. Normálně nosim velikost 8(36). Když mně prvně podala do kabinky velikost sukně 12 a blůzu velikosti 10 divně sem se na ní podívala, ale šla si to zkusit. Několikrát nám předtim opakovali, že si musíme uvědomit, že děláme pro muslimskou zemi a že krátká upnutá sukně a halenka s výstřihem by asi nebylo to pravý.
No tak pokračujeme v příběhu...Košile na mě docela plandala, ale říkala jsem si, že to ještě není taková tragédie. Nastal čas oblíknout sukni. Když sem si ji oblíkla, vypadalo to fakt děsivě. Sukně mi padala dolů a ještě bych se do ní vešla i v poslednim stádiu těhotenství. Vyjdu z kabinky. Žena, co se o mě starala si mě prohlídla a řekla, že musim mít jinou velikost sukně. Vnitřně jsem se zaradovala, že dostanu menší. Najednou mi od ní v kabince přistála sukně velikosti 14. Chápete 14?! To nenosí ani vaše babičky. No tak sem si jí teda rezignovaně oblíkla.(Spíš sem do ní vlezla jak do obruče). Samozřejmě, že mi padala na podlahu. Vešla bych se do ní tak třikrát. Tak vylejzám z kabinky, držim sukni oběma rukama. Bylo mi řečeno, že mám velkej zadek, ale malej pas a sukně nesmí zadek obtahovat. Takže nejenom, že jsem dostala stan, ale ještě mám velkej zadek. Já to teda beru jako pochvalu. Holky, buďte na svoje zadky pyšný! I když já jsem na tom byla ještě docela dobře, protože mi jí teda alespoň budou šít na míru kvůli mojí "indispozici". Např. když někomu padala a ozvali se, že by chtěli menší, tak jim bylo odpovězeno, že stejně budou přibírat. Sako bylo taky příšerný, u toho mi zkracovali rukávy a zužovaly pas. Tomu to bohužel nepomohlo, protože to stejně vypadá jak pytel. Každej den sem se modlila až to bude upravený na míru, abych v tom nevypadala jak béžovej zlobr. Včera jsem teda už měla kompletní unifromu doma. Musela jsem si to hned zkusit a voalá.. Finální výsledek nebyl zas až tak tragickej. Čekala jsem to fakt horší. Jako miss soutěže v tom moc lidí vyhrávat nebude, ale alespoň vynikne naše krása v obličeji hehe. Když ne ta tělesná.
Musim říct, že čim dýl se v ní byla tim míň mi připadala strašná. No a pak i dohromady s čepkou jsem musela zatlačit slzu štěstí.

Na mojí fotku v uniformě ještě musíme počkat, ale nebojte hned po Uniform dni ji tady máte jak na koni.

No comments:

Post a Comment