Thursday, September 22, 2016

OD + AD + FI

Tyhle tři zkratky mi v životě přinesly ty největší nervy, ale v podstatě i to největší štěstí. Chápu, že kdo neví o co jde může být zmatený. Ráda se tedy podělím o menší vysvětlení.
OD = Open Day (První den konkurzu, kdy může přijít kdokoliv se svým CV a fotkami.)
AD = Assessment Day (Když se neobjeví tolik lidí, koná se ve stejný den jako Open Day. Čekají na vás skupinové hry, test z angličtiny, ale i simulace různých situací.)
FI = Final Interview (Sem se dostane už jen hrstka statečných, koná se druhý den většinou v dopoledních hodinách. Tady už můžete spoléhat jen sami na sebe, protože vás čeká rozhovor face 2 face.)

V Praze se většinou účastní méně než 100 lidí, takže i můj případ byl, že jsem měla AD ve stejnej den jako Open Day.
Když jsem se ráno vzbudila nebyla jsem tolik nervózní. Horší bylo, když došlo na make-up. Všechno co jsem mohla se po*ralo. Základem emirates líčení je vždy červená rťenka a linka. Samozřejmě všechno křivě a špatně. Po asi 20 minutách strávených jenom tím, že jsem upravovala oční linku, jsem se vrhla na vlasy. Není to úplně jednoduchá věc, když je máte dlouhý a čerstvě umytý.
Osud tomu chtěl, abych všechno stihla. Přesně v 8:15 jsem už nastupovala do auta a vydala se směrem k hotelu, kde se konal konkurz.
Byla jsem tam mezi prvníma a neušlo mi, že i když jsme v Praze byly kolem mně samé Asiatky. S jednou jsem se dala hned do řeči a řekla mi, že přiletěla ze Soulu jen kvůli konkurzu. Myslí si, že tu má větší šanci protože tam jich na Open Day přijde třeba 500. V celku mě vyděsilo, že vážila tak dlouho cestu, aby to zkusila.
V 9:00 to všechno začalo. Rozhlídla jsem se po místnosti a měřila si konkurenci. Samozřejmě, že se všemi musíte jednat přátelsky, pořád se usmívat, povídat si s někým.. Ve finále jsme tu, ale všichni kvůli jedný věci a v poslední fázi se můžete spolehnout jen sami na sebe.
Začínalo nás cca kolem 90 lidí. 1. kolo se zdálo být lehký. Jeden po druhym jsme přistoupili k recruiterce, dali jí naše fotky a životopis a ona se většinou zeptala na jednu jednoduchou otázku typu, jestli studujem nebo pracujem.. Zdálo se to víc, než jednoduchý, ale rozhodoval tu první dojem. Kdo přišel jakkoliv neupravenej nebo neodpovídal určitýmu standartu byl poslán domů. Když všichni odevzdali, to co měli, dala nám pauzu a čekali jsme až vyvěsí jména a uvidíme, kdo je označenej žlutou fixou a bylo mu přiděleno číslo.
Vyšla jsem ze záchodu a viděla, že se všichni tlačí u dveří. Bylo to tam! Tři papíry s 90 jménama a z toho jen několik žlutejch čar. Snažila jsem se zůstat klidná, ale nešlo to. Kdybych mohla použila bych snad i mačetu, abych se k seznamu dostala co nejdřív. Když jsem svoje jméno uviděla podtržený tou žlutou barvou (od tý doby asi moje nejoblíbenější) chtěla jsem skočit z okna. Z 90 lidí nás šlo dál zhruba 26.....

No comments:

Post a Comment