Po prvním vyřazování, kdy nás zbylo zhruba 26, jsme mohli pokračovat dál.Bylo mi přiřazeno číslo 13. Nejsem pověrčivej typ, takže jsem to spíš brala jako šťastnou třináctku. Podle mých veškerých informací měl následovat test z angličtiny. Byli jsme vyzváni, aby jsme si vzali židle a sedli si do kruhu. Nic, co by odpovídalo testu z angličtiny. Dál jsem nad tím, ale nepřemejšlela a soustředila se na následující úkoly.
Rozdělila nás do menších skupinek po třech. Byla jsem ve skupině s Litevkou a s hezounkem z Prahy. Mít ve skupině kluka byla celkem výhoda. Nemuseli sme se dohadovat, kdo bude případně prezentovat, to k čemu jsme v závěru došli.
Jako první si každá skupina losovala jedno povolání. My jsme si vylosovali grafickýho designera. Ehm, vyloženě povolání, který je mi blízký. Už od školy jsem měla trauma z kreslení. Každej ze skupiny měl vymyslet jednu vlastnost, která je k tomuhle povolání nezbytná. Já měla kreativitu, modrookej kolega měl trpělivost a Litevka computer skills. Samozřejmě nestačilo, říct jen tu vlastnost. Muselo z nás vypadnout i to, proč zrovna tahle vlastnost. Recruiterka mezitím pozorně poslouchala a dělala si poznámky. (No spíš, si už rovnou škrtala jména)
Moje poznatky:
1. Jakmile někdo říkal "já, já, já" - DEAD
2. Když někdo někomu skočil do řeči? - DEAD
3. Negativní názor - DEAD
Dál jsme si k tomu povolání losovali věc. Měla jsem docela šťastnou ruku, protože jsem pro naší skupinu vylosovala balónek. Museli jsme vymyslet, k čemu by ho tak mohl grafickej designer použít.
Když všechny skupiny domluvily přečetla čísla, který dál nebudou pokračovat. Jen jsem si v duchu opakovala. " Třináctka jde dál, třináctka jde dál," jop a ono to vyšlo.
Po vyřazování nás zbylo asi kolem 16. Teď nás rozdělila do dvou skupin po osmi a dala nám papír s určitou situací, kterou jsme museli vyřešit.
Bylo těžší se prosadit ve větší skupině. Člověk se totiž nesměl prosazovat moc, ale ani málo. Museli ste najít zlatou střední cestu.
Moje poznatky:
1. Všem chvalte jejich nápady
2. Po většinou času se usmívejte. Hlavně když s někym komunikujete.
3.Dávejte pozor na body language
Po společném prodiskutování našeho případu s recruiterkou nastalo další vyřazování. Domů šly tentokrát jen dvě holky, který tam zřejmě jen tak seděly a moc se nezapojily.
Nastala poslední fáze náročného dne, kdy nás zbylo cca čtrnáct.
Následoval test z angličtiny na kterej sem si věřila, protože holčina se kterou jsem v kontaktu a u emirates už dělá, říkala, že je to na úrovni maturity.
No mělo mi hned bejt podezřelý, že ho dala až na konec dne. Byl to jeden z nejtěžších testů, kterej sem kdy dělala. Měli jsme na to hodinu a nikdo nevěděl, kolik potřebujeme procent. Když jsem se rozhlídla po ostatních, nikdo nevypadal moc klidně. Už sem nevěřila ničemu, co jsem v tom testu zakroužkovala. " Tohle nemůžu nikomu říct! Že jsem ztroskotala na testu z angličtiny," říkala jsem si v duchu. Po odevzdání jsem měla ten nejhorší pocit v životě. Byl to první moment, kdy jsem začala propadat skepsi. Všichni vyšli z místnosti a měli stejnej pocit jako já. Na jednu stranu se mi ulevilo, že v tom nejsem sama. Čekaní na výsledky bylo vyloženě nervy drásající.
Bylo to tady! Recruiterka vyšla ze dveří a začala číst čísla. Já se v hlavě přesunula k mému rituálu "třináctka jde dál". Když dočetla, moje nezaznělo. Všichni, co svoje číslo slyšeli měli jít dovnitř. Tak a moje šance jsou pryč. Pomyslela jsem si. Zavřela za ostatníma dveře a tim i naše šance. Všichni jsme tam chvíli stáli jak opařený a nikdo nic neříkal. V momentě se znovu otevřely dveře a ty co předtim vešli dovnitř, šli zase ven. Zatim jsem nechtěla propadávat falešným nadějím. Nás 8 statečných si zavolala dovnitř a pronesla slova, který nikdy nezapomenu. "Congratulations! You made it to the final interview!"
 |
| Outfit na Open Day a Assessment Day |
 |
| CV a fotky, které potřebujete na Open Day |
No comments:
Post a Comment